SEXUOLOGIE - BRNO > Služby > SEXUOLOGIE BRNO MUDr. Jiří Čalkovský
DISKRÉTNÍ ORDINACE a SEXUOLOGICKÁ PORADNA
> PSYCHOTERAPIE A HYPNÓZA v klinické praxi lékaře - sexuologa Katatymně (...)

PSYCHOTERAPIE A HYPNÓZA
v klinické praxi lékaře - sexuologa
Katatymně imaginativní psychoterapie
PSYCHOTERAPIE CÍLENÁ NA FUNKČNÍ SEXUÁLNÍ PORUCHU A NA PARTNERSKÉ VZTAHY A MEZILIDSKÉ VZTAHY

VZTAHOVÁ PORADNA a PSYCHOTERAPIE

Vaše vztahové i sexuální problémy v klidu a nerušeně probereme a společně s vámi najdeme vhodná řešení.

DISKRÉTNÍ SEXUOLOGICKÁ ORDINACE


ÚVODNÍ SEXUOLOGICKÉ VYŠETŘENÍ JE HRAZENO ZDRAVOTNÍ POJIŠŤOVNOU 201 a 211 - standard .

Psychoterapeutické sese poskytujeme diskrétně bez čekání objednáním na den a na časovku na základě indikace lékařem při předchozím úvodním vyšetření v sexuologické ambulanci.

PSYCHOTERAPIE

Psychoterapie je léčebnou metodou a současně svým způsobem i upřesňující diagnostickou metodou, je vlastně souborem komunikačních technik slovních – větných, neslovních - pocitových a pohybových technik...

HYPNOTERAPIE

Fixační bod

Obrázek:Fixační bod užívaný při hypnoterapii
Foto se souhlasem prof. PhDr. S. Kratochvíla z jeho publikace



Hypnoterapii poskytujeme pouze jako součást systematické léčby funkční sexuální poruchy jako součást psychoterapie. Dobré výsledky s využitím hypnoterapie máme při léčbě vaginismu, hypolibidie a snížené pocitové satisfakce (při sníženém pocitovém prožitku při pohlavním styku) a při léčbě předčasné ejakulace. Nezbytným předpokladem a podmínkou úspěchu je však poctivé dodržování léčebného režimu. T.j. nevynechávat sese, dodržovat doporučený nácvik na doma s partnerem - partnerkou a neomezovat frekvence partnerských sexuálních aktivit a jde-li to, tak neomezovat ani frekvence pohlavních styků.

.

HYPNOTERAPIE
Co je hypnóza? Svérázný psychický stav, k jehož hlavním charakteristikám patří:

  • zvýšená sugestibilita,
  • selektivní vztah závislosti na hypnotisérovi a
  • změněný stav vědomí, který umožňuje pohlcení sugerovanými zážitky a prožívání sugerovaných změn, vnímání emocí a paměti jako subjektivně reálných

Hypnosa může mít různou hloubku.

V lehké hypnose mívá subjekt pocit únavy, ospalosti a pasivního poddání hypnotisérovým slovům s nevýrazným prožíváním sugerovaných zážitků. Sugescím je schopen odporovat. Ve střední hypnose je nucen vyhovět sugerovaným pohybům, i když se jim brání; prožívá přesvědčivě řadu ilusí až halucinací; zpravidla lze vyvolat i hypalgesii až analgesii, není amnesie.

V hluboké hypnose se mohou sugesce vyvolat přesvědčivé positivní i negativní halucinace různých smyslů s prožíváním sugerovaných scén; na průběh hypnosy je amnesie.

Navození hypnosy se provádí nejčastěji verbálně-fixační metodou za pomoci uspávacích sugescí. Subjekt fixuje malý lesklý předmět nebo se dívá přímo do očí hypnotisérovi, který popisuje sugestivně příznaky relaxace, ospalosti a zavírání očí. Je výhodné, je-li k disposici tichá místnost a pohodlné křeslo nebo pohovka. Někdy se využívá i monotónních podnětů, podporujících usínání (šum ventilátoru atp.) Subjekt se má uvolnit, nemá se hypnose ani bránit, ani hypnotisérovi pomáhat. Sugesce se podávají jistým, klidným, vemlouvavým hlasem, vícekrát se rytmicky opakují, tempo sugerování příznaků se přizpůsobuje reakcím. Navozování hypnosy se často spojuje s počítáním, např. od jedné do desíti. Častá varianta je podávání sugescí tichým laskavým hlasem, jako když matka uspává dítě.

Jiná je forma - autoritativní je s hlasitými , úsečnými a energetickými sugestivními příkazy. Hypnosu lze u vnímavých osob navodit nejen v podmínkách vhodných pro usnutí ale i v hluku (ten lze zakomponovat do hypnotizačních sugescí), v přednáškovém sále apod. Subjekt nemusí nutně relaxovat, ale může též stát nebo chodit. Pří opakování hypnosy může vnímavý subjekt přejít z normálního stavu do stavu hypnotického na pouhé počítání, nebo na předem určený signál. U dětí se navozování hypnosy daří nejlépe prostřednictvím sugestivního vyvolávání živých fantasijních představ (pohádky, dobrodružného příběhu, které postupně nabývají charakteru reálného prožitku.

Při dehypnotisaci nejprve odsugerujeme příznaky, které nemají přetrvávat do bdělého stavu. Sugerujeme, že se hypnotisovaná osoba bude po skončení hypnosy cítit svěží, spokojeně, aktivní apod., pak dáváme sugesce, že se postupně probouzí. Často se probouzení spojuje s počítáním od desíti do nuly.

Pacienti mohou mít řadu předsudků, které je užitečné před hypnotisací odstranit.

Při výkladu přirovnáváme hypnosu k běžně známým stavům silné koncentrace a pohroužení se do činnosti (člověk přihlížející zajímavému představení může zapomenout, že je pouze divákem a cítí se účastníkem děje; někteří lidé se tak pohrouží do četby, že přestanou vnímat okolí; sportovec může být tak koncentrován na hru, že necítí bolest ze zranění, které utržil). Často se také používá přirovnání hypnosy ke spánku: „Někteří lidé mají při hypnose zpočátku pocit, jako by usínali, jsou odpoutáni od okolí, mohou mít živé vsugerované sny?

Srovnáváním hypnosy se spánkem však může někdy vést k nedorozuměním (např. pacienti, kteří nemají po skončení hypnosy amnesii, si stěžují, že „nespali, všechno slyšeli“ a usuzují z toho, že se navození hypnosy nezdařilo). Někteří hypnoterapeuti nepoužívají slova hypnosa a navozují hypnotický stav nepřímo např. s využitím relaxačního cvičeni nebo zkoušek sugestibility.

Hypnotické jevy:

  • ovlivnění motoriky, např. vnucení určených pohybů nebo naopak vyvolání funkční paralysy nebo katalepsie,
  • ovlivnění sensorických funkcí, např. vyvolání pocitů tepla, chladu, zvýšení nebo snížení citlivosti a vyvolání prožitků dalších smyslů. Prožitky mají někdy charakter živých představ, jindy halucinací s přesvědčením o skutečnosti sugerovaného. Subjekt může např. halucinovat filmově představení nebo prožívat živě sen s událostmi ze svého života. Události se mohou odehrávat jen v jeho vnitřním světě nebo je může lokalizovat mimo sebe a být aktivním účastníkem halucinované scény, např. hovořit s nepřítomným přítelem, tančit při otevřených očích s halucinovanou partnerkou, jíst halucinovaný pokrm;
  • ovlivnění vegetativních funkcí, i těch, které nejsou závisle na vůli. Např. sugesce, že subjekt jí med, může vyvolat zvýšení hladiny krevního cukru. Jiné sugesce mohou ovlivnit žaludeční sekreci, sekreci moči, měnit puls a krevní tlak apod. Obvykle je nejúčinnější vyvolávání takových změn nepřímo, sugerováním emocí situací a podnětů, které jsou s příslušnou vegetativní reakci spojeny;
  • vyvoláni tzv. věkové regrese, tj. návratu do určeného období dětství, při čemž se subjekt skutečně cítí být dítětem a v mnoha ohledech reaguje tak, jak odpovídá sugerovanému věku. Uplatňuje se však též prekoncepce, tj. představa hypnotisovaného o tom, jak se dítě v daném věku má chovat;
  • ovlivnění paměti; amnesie na období hypnosy může být částečná nebo úplná, vsugerovaná nebo spontánní. Lze ji sugescí zrušit, případně její zrušení vázat na určitý signál (ťuknuti, vysloveni určitého slova apod.);
  • posthypnotické sugesce; jsou dány v hypnose a uskutečňují se až po jejím skončení. Je-li na jejich zadáni amnesie, může subjekt provádět posthypnotický příkaz s pocitem jednáni z vlastni vůle a své jednání racionalisovat, tj. vysvětlovat vymyšlenými důvody. Po-kusy tohoto druhu se považují za experimentální důkaz vlivu nevědomá motivace na lidská jednání.

Hypnabilita čili vnímavost k hypnose je svérázná vlastnost osobnosti. Nelze ji předpovídat ze vzhledu nebo chováni, nezáleží také na inteligenci, vzdělání, osobních vlastnostech nebo chorobě (pouze těžší oligofreniky a akutní psychosy nelze hypnotisovat). Je třeba ji zjistit přímým pokusem o hypnotisaci. Do určité míry lze na ni usuzovat ze zkoušek bdělé sugestibility (sugesce padáni dozadu v Rombergově postoji, sugesce automatického přibližování předpažených rukou, sugesce nemožnosti rozpojit sepjaté ruce apod.). Hodnotíme ji jako vlastnost kladnou, protože hypnabilní člověk může při hypnose prožít zajímavé zážitky a v případě potřeby jí být rychle léčen. Odhaduje se, že do hluboké hypnosy lze uvést asi 15 % populace, do střední 50 %, do lehké 30%; u 5 % osob se nezdaří hypnotisace vůbec.

Obvykle se individuální hypnabilita zřetelně projeví již při první hypnotisaci, jindy se dá přesně určit až při opakovaných hypnotisacích po odstranění počátečního strachu a jiných rušivých faktorů. V omezené míře se uplatňuje též vliv nácviku.

Terapeutické využití hypnosy může mít tyto základní formy:

  • forma symptomatická: Sugescí v hypnose se používá k přímému ovlivnění příznaků nebo k navození žádoucích změn somatických funkcí, psychických postojů a chování;
  • forma patogenetická a katarktická: Hypnosy se využije ke zjišťování nedostatečně uvědomovaných psychogenních příčin neurotické poruchy nebo k odreagování potlačených emocí a traumat;
  • forma nácviková: V hypnose se provádí trénink porušené funkce, a to na úrovni reálné nebo fantasijní. Sugescemi lze např. usnadnit nácvik při koktavosti, grafospasmu, tiku a funkčních paresách a podpořit i rehabilitaci u organicky podmíněných stavů (rozcvičování poúrazových kontraktur apod.) Při fobiích můžeme pacienta nechat v hypnose opakovaně halucinovat situace, ve kterých se bál, při současném odsugerování strachu, a tím ho vůči nim desensibilisovat;
  • forma aversivní: při léčení nevhodných návyků a toxikomanií (zejména alkoholismu) se v hypnose spojuje nežádoucí chování s pocitem lhostejnosti nebo odporu; vyvolává se například nausea až zvraceni nebo kašel při pití alkoholu nebo kouření apod.);
  • užiti k anestesii nebo analgesii při některých bolestivých nebo nepříjemných zákrocích. U velmi hypnabilních osob lze např. vést v hypnose bezbolestný porod, provést jednodušší operace apod.

Hlavní význam má hypnosa u neurotických a psychosomatických poruch, ale může příznivě ovlivnit i organicky podmíněné stavy a vést k potřebnému uklidnění a lepšímu snášení různých zákroků. Největší uplatnění nachází v „malé" psychiatrii, rozšiřuje se však i do vnitřního lékařství, dermatologie, gynekologie a porodnictví, sexuologie a jako metoda odstraňování bolesti a strachu má své místo i v zubním lékařství a chirurgii. Nejčastěji se používají symptomatické sugesce. Bývají zaměřeny například na odstranění strachu a úzkostí, bolestí hlavy, nespavosti, ovlivnění nálady, aktivity apod. I když výrazných a rychlých úspěchů lze dosáhnout spíše u malého počtu osob, tj. těch, které jsou schopny upadnout do hluboké hypnosy, bývá hypnosa nezřídka terapeuticky účinná i u osob málo hypnabilních, jsou-li jim léčebné sugesce podávány postupně v opakovaných sezeních. Používá se asi 10 sezení s frekvencí jednou až 2x týdně; při stacionárním léčení se někdy provádí hypnoterapie denně, a pak se intervaly stále více prodlužují. Je výhodné vytvořit si pro každého pacienta předem stručnou údernou a pokud možno kladně formulovanou terapeutickou sugesci ve které je heslovitě vystiženo vše podstatné, a tu během hypnosy vícekrát opakovat. Mimo to zpravidla žádoucí efekt detailně líčíme z různých aspektů. Někdy se sugesce též racionálně motivují (např. současně s tím, jak úspěšně zvládáte svoji konfliktovou situaci, ztrácejí vaše potíže své opodstatněni a postupně mizí). Pro ilustraci uveďme některé formy sugescí. Při obesitě se může sugerovat snížení chuti k jídlu nebo kladný vztah k jídlům dietního jídelníčku s pocitem plného nasycení stanovenou dávkou. Při nespavosti se sugeruje dokonalé uvolněni před spánkem. Při enuresis nocturna se sugeruje včasné noční probuzeni s vymočením na toaletě, při neurotických depresích optimistické životní postoje, při difusních neurotických potížích postupně zlepšování celkového zdravotního stavu. Při některých situačně podmíněných nebo opakujících se potížích se využívá posthypnotické sugesce autostimulačně evokované, kdy si pacient určeným manévrem (např. stiskem palce a ukazováku) vyvolává reakci, které byla nacvičena v hypnose (např. vymizeni trémy při vystoupeni, utišení bolesti). V některých případech opakujících se a trvale neodstranitelných potíží zejména bolestí, se pacient učí navozovat si sám krátkodobý hypnotický stav (tzv. ablační hypnosa), který vyvolá úlevu.

Složitější psychoterapeutické postupy s užitím hypnosy jsou záležitostí psychiatrů a klinických psychology s důkladnou znalostí dynamiky psychogenních poruch. Naučit se základním technikám hypnosy však může s užitkem každý lékař. Je účelné, aby v případě potřeby dokázali využít možnosti hypnosy lékaři přímo ve svém oboru. Výcvik v technikách hypnosy pro lékaře různých oborů zajišťuje sekce pro hypnosu při České psychiatrické společnosti.

V článku Hypnoterapie využito studijních materiálů MUDr. J. Čalkovského získaných při absolvování kurzu Hypnóza III: hlavní lektor Prof. PhDr. S. Kratochvíl, CSc.a v literatuře: Kratochvíl S., Experimentální hypnóza a Štork A. (red.) : Lékařské repetitorium.Praha, Avicenum 1981.

Hypnoterapii poskytujeme pouze jako součást systematické psychoterapie.

Zajímavá literatura - poučná a současně zábavná:

Naše životy ovládají paradoxy

Příliš brzy starý, příliš pozdě moudrý

TEL: 549 256 561
MOB: 731 031 627

vytisknoutzpět